Category

Category

Velký červnový rozhovor ArtPorte - Jana Bierhanzlová

Dobrý den, ráda bych zejména poděkovala za nádherné kulturní zážitky, které nám spolu s manželem zprostředkováváte. Ráda bych se vás zeptala, kde nejraději v Čechách i ve světě vystupujete a na jaký koncert ráda vzpomínáte.

Nechtěla bych aby to vyznělo jako klišé, ale já se opravdu moc těším na každý koncert nebo vystoupení, ať je to kdekoli. Jsem pokaždé zvědavá jaké přijde publikum, jak bude reagovat, jestli se napojíme na stejnou vlnu……, pokaždé je to jiné a hodně vzrušující . A co se týká prostředí, mám raději komornější  prostory, ráda  vidím diváky zblízka a čerpám energii z jejich reakcí, publikum totiž koncert vytváří  z 50%, dobré publikum to ví a dokáže z interpretů dostat neuvěřitelné výkony. Když bych měla  jmenovat jeden koncert, na který vzpomínám,  byl by to asi ten první společný s manželem, který vlastně odstartoval naši více než 42-ti letou koncertní činnost, bylo to v roce 1975 v Pděbradech  v sále lázeňské kolonády.

 

Váš repertoár je velice rozmanitý, od barokní hudby, přes českou klasiku až po španělské flamenco. Který druh hudby je Vám osobně nejbližší a hrajete jej nejraději?

To je častý dotaz diváků, ale já na něj nemám jednoznačnou odpověď. Je to jako kupříkladu s jídlem, někdy máte chuť na sladké, jindy zase ochutnáte raději něco pikantního. Nejtěžší je interpretace „slaného“, když máte právě chuť na „sladké“ a jako všichni mame něco, co nejíme vůbec, tak v hudbě to tak nemám, například španělskou hubu mohu vždycky!

 

Dobrý den, cvičila jste jako dítě ráda, nebo vás spíše museli ke hře „nutit“? A chtěla jste vždy hrát na kytaru, nebo jste zkoušela i jiné hudební nástroje? V každém případě hrajete krásně, děkuji moc.

Já jsem vžycky chtěla být herečka, zpěvačka a hrát na klavír. Když jsem jako dítě hrála divadlo, viděla jsem ty hory textu a tolik věcí a lidí, co všechno je na představení potřeba, tak se mi to zdálo moc složité. Věděla jsem ale už od dětství, že nějaký „kumšt“ dělat budu. S klavírem to taky nevyšlo, rodiče mě přesvědčili, že by se nám do bytu nevešel a tak mi v nabídli kytaru. Protože jsem už v té době chodila na zpěv do LŠU, přibrala jsem si ještě kytaru. Jelikož jsem už jako dítě byla pracovitá a zodpovědná, měli to rodiče se mnou snadné, nejen že mě nenutili cvičit, ale často se divili, jak to všechno zvládám. Později na konzervatoři ale samozřejmě přibylo mnoho jiných lákadel a to jsem se musela často sama přinutit ke cvičení a věřte, že to bylo někdy hodně velké přemlouvání. Zpěv jsem dlouho (ale marně) cvičila, za dob studijí jsem zpívala s tanečním orchestrem i s dechovkou Roztočanka na slavné Hajnovce na Vinohradech, ale nebylo mi shůry dáno – hlas je nástroj od Pánaboha a to můj případ, bohužel, nebyl a tak jsem sebekriticky zpívání zanechala.

 

 

Mám všechny vaše CD, chystáte v nejbližší době nějaké nové? Přeji mnoho dalších vydařených vystoupení. Petr.

Máme rozpracovaných několik projektů, ale jestli to bude formát CD to ještě nevíme, dnešní technologie umožňuje další varianty záznamů hudby  a  pokrok  v této oblasti je od dob našeho prvního CD  značný, takže uvidíme…..

V posledních letech se věnujete i malbě. Jak toto umělecké zaměření vlastně vzniklo? Co, nebo kdo vás k výtvarnému umění přivedlo/l?

Malovat jsem chtěla již od dětství, v první třídě jsem však dostala svoji první dvojku v životě – a to z obrázku jablka a hrušky, toto setkání s realitou „umělecké kritiky“ mě na dlouho malování znechutilo, dítě zkrátka ještě nemá ten nadhled a tak trvalo více než 40 let, než jsem se ovážila  výtvarně projevit a věřte mi, že s každým novým obrazem prožívám  napětí a obavy, jak bude přijat. Kořeny mé malířské touhy souvisí ale určitě s mým dědečkem, ktreý byl výtvarně i hudebně velmi nadaný, jmenoval se Antonín Dvořák a se slavným jmenovcem měl docela dost společného -  Příbramsko, hra na smyčcový nástroj, obdiv k  „přibližovadlům“……

 

 

Kdo je vaším vzorem v hudbě a ve výtvarném umění?

Tady bude má odpověď krátká, já mám ráda ode všeho něco a tak nikoho konkrétního nemohu uvést, není to samozřejmě vzor, ale mám moc ráda Verdiho a ve výtvarném umění je to např. Wassily Kandinski.

 

Chystáte prosím nějakou novou výstavu obrazů, a kde? Děkuji, Alena.

Výstavy určitě budou, teď momentálně hledám vhodný prostor pro moji samostatnou výstavu, v lednu 2018 se se dvěma obrazy zúčastním skupinové výstavy v Galerii U Zlatého kohouta v Praze 1, podrobnosti o výstavách i koncertech najdete na mém facebookovém profilu, kde o všech akcích pravidelně informuji.

 

Věnujete se i výchovným koncertům. Myslíte, že jsou dnešní dětští a mladí diváci přístupní klasické hudbě? A jak vnímáte dětského diváky vy? Moc vám v tomto směru fandím.

Mezi dětským a dospělým divákem není zas až tak velký rozdíl, záleží na tom, jaká je schopnost vnímání, je to velmi individuální a já jsem zastáncem nevnucování a nepodbízení, je dobré vyzkoušet a nabídnout pestrý výběr jak nástrojový, tak z různých hudebních období, každému sedí něco jiného, ale dítě je bez předchozích poznatků a zkušeností a má mít možnost si vybrat a proto jsme se snažili v našich výchovných koncertech pro děti především o žánrovou pestrost i v pořadech pro děti na prvním stupni. Často jsme byli prvními živými muzikanty, se kterými se tak malé děti setkaly a doufám, že jsme zaseli alespoň semínko zájmu o hudbu, ať vážnou nebo jinou. V současné době již výchovné koncerty nejsou v naší nabídce, ale na naše koncerty pro dospělé chodí často i rodiče s dětmi, kteří vědí, že živou hudbu a  atmosféru v sále sebedokonalejší přístroj nenahradí.

 

Já mám dotaz k vašemu výtvarnému zaměření. Jaký z vašich obrazů je Vám nejbližší?

Než jsem prodala svůj první obraz, myslela jsem si, že se z žádným obrazem nebudu moci rozloučit, když jsem ale viděla, jakou radost novému majiteli působí, teprve pak mi došlo, že proto to vlastně celé je – pro radost a dnes už to beru trochu jinak, pravdou ale je, že nejbližší je vždycky ten poslední – takže vlastně všechny.

 

Zajisté jste za celou svou hudební kariéru použila již spoustu kytar, i s ohledem na druh hudby. Který typ kytary Vám vyhovuje nejvíce a na kterou kytaru byste si ráda někdy zahrála?

Co se týká kytary jako nástroje, zajímala jsem se vždy výhradně o nástroje klasické a flamencové.  O rozdílech mez i těmito dvěma druhy kytar by se dalo debatovat hodiny, ale v zásadě se příliš neliší, měla jsem možnost si zahrát na opravdu špičkové nástroje obou typů a  stejně jako stovky kolegů muzikantů i já stále sleduji, co se v této oblasti děje a vždycky si ráda zajímavé nástroje vyzkouším. Stejně jako třeba motocyklový nebo automobilový závodník  touží po výkonějším stroji, i v naší branži se stále objevují  lepší  a také dražší nástroje, což jsme měli možnost na vlastní oči i ruce vyzkoušet v dubnu v Barceloně, ale já bych si kupodivu ještě někdy ráda zahrála na moji první koncertní kytaru od mistra Mettala, zajímalo by mě to srovnání s dnešními nástroji.

Kolik hodin denně doporučujete mladým talentovaným hudebníkům cvičit? Je to čím déle, tím lépe, nebo je to spíše individuální?

Tak to je opravdu individuální, ale když to vezmu jen čistě pragmaticky, každému opravdovému hraní na nástroj předchází takzv. rozehrání ( u zpěváku rozezpívání), stejně jako sportovec se před tréninkem musí rozcvičit, muzikant se musí rozehrát – svaly se potřebují  připravit na následnou zátěž, a to chce nějaký čas, pak teprve přijde vlastní práce – opakování a zdokonalování , učení  nových technik, práce s pamětí….. je toho hodně a jak si vše správně časově rozložit by měl určit ten, kdo mladého adepta vede, tedy učitel, z předchozího výčtu činností je ale zřejmé, že „půlhodinka“ asi stačit nebude, na druhou stranu i přehnané cvičení může být kontraproduktivní , kdy se ruce přetíží a hrozí  i vážné zdravotní komplikace a proto mladý hudebník potřebuje kvalitní  odborné vedení…..

 

Rozhovor se chystá na uměleckém a zejména literárním serveru. Máte mezi hudbou a malováním také čas na četbu knih? Jaká kniha patří mezi vaše nejoblíbenější?

Já čtu strašně ráda, od svých pěti let mám stále rozečtenou nějakou knihu, mám moc ráda cestopisy, zejména od M. Stingla, sci-fi od mnoha autorů, ale i „ klasiku“ - H. Balzaca, V. Huga, milovala jsem knížky E. Štorcha, J.Š. Baara, B. Němcové….., detektivky českých i zahraničních autorů, nejčastěji se ale vracím k jedné knížce - Bídné roky od Knuta Faldbakena, když jsem ji asi před 30ti lety četla poprvé byl to vědeckofantastický román, v kontextu dnešním bych to nazvala spíš už jen románem, spousta  detailů  už pomalu popisuje dnešní svět…….

 

Jaké byly Vaše profesionální hudební začátky? Začalo to společně s Petrem, nebo jste předtím již vystupovala samostatně?

Samozřejmě, že jsme každý měli za sebou sólová vystoupení, málokdo studuje konzervatoř s představou komorního hráče,( i náš první společný koncert v Poděbradech byl sestaven napůl ze sólových skladeb a napůl z duet) u nás to bylo trochu netypické, nestačilo nám být spolu ve volném čase a tak  jsme to podpořili i pracovně.

 

Máte stále ještě nějaký hudební sen? Hudební autor, nebo styl, který Vás láká, který byste ráda nastudovala?

Letos je to 42 let, co společně s Petrem hrajeme a za tu dobu jsme nastudovali obrovské množství skladeb, z nichž jen část byla původně napsána pro dvě kytary, můj muž a kolega je opravdu skělý a velmi zručný aranžér a tak se náš reperoár hodně lišil od běžných duí i v zahraničí. Byli jsme první klasické duo, které v televizi nahrálo klip a byla to skladba zcela neklasická – Windy and Warm, v našem repertoáru byly skladby od Beatles, Šavlový tanec Arama Chačaturjana, Bugatti step J. Ježka, Podraz od S. Joplina, slavný Montiho Čardáš, několik skladeb od CH. Atkinse….. a spousta dalších autorů jako A. Michna z Otradovic, celé CD s anglickou renesanční hudbou, W.A. Mozart, A, Vivaldi….. a samozřejmě flamenco, se kterým jsme u nás byli dlouho jediní, kdo se tímto druhem hudby zabýval. Záběr tedy opravdu široký, mimo džezu a dechovky snad úplně všechno. Ale na světě je tolik krásné hudby, že i snů je stále dost……

 

 

Který ze světových kytaristů je pro vás tou top hvězdou, případně i vaším vzorem? Děkuji za krásné zážitky, které nám svou hrou přinášíte.

Na světě je taková spousta skvělých kytaristů, že jmenovat jednoho by ani nešlo, někdo má úžasný tón, jiný bravurní techniku, další je výborný studiový hráč……. a pomalu každý den se objeví někdo zajímavý, dnes už nemusíme čekat, až k nám někdo přijede koncertovat, stačí si sednou k počítači a světoví hráči přijdou za vámi až do pokoje, je to super, ale mě trochu chybí to rozechvělé čekání a nadšení, těšení se, že půjdeme na koncert a tam uvidíme „na živo“…….. doplňte si sami svůj idol. Vzorem jsou pro mě všichni ti, kteří se zcela oddali své profesi a slouží svým posluchačům do posledního dechu a za všechny bych uvedla španělského kytaristu a skladatele jménem Andrés Segovia, který zemřel v 94 letech a hrál v podstatě do poslední chvíle, po této stránce by se dalo říci, že je mým vzorem, chtěa bych také hrát do posledního dechu……….

Velká cena ArtPorte

Literární soutěž o 3000 Kč a vydání e-knihy.

Jedná se o mimořádný literární experiment, kdy je jedním z porotců stroj, námi speciálně vyvinutý program:

Chief at Editor 2017 Professional

Kdo Váš text lépe ohodnotí, stroj, nebo člověk?

Vyzkoušejte to v naší literární soutěži.

Literární soutěž

Program Chief at Editor 2017 Professional (Windows verze) najdete zde:

Chief at Editor 2017 Professional

Starší a levnější webové verze tohoto programu , ale pouze pro jednorázové použití jsou k dispozici zde:

Chief ae Editor jednorázové použití