Category

Category

Velký prázdninový rozhovor ArtPorte - Alena Nezbedová

Aleno, lidé Tě znají jako všestrannou umělkyni, básnířku, fotografku, malířku, který z těchto uměleckých směrů je ti nejbližší?

Řekla bych, že mě znají spíš jako někoho, kdo hodně tvoří. Dodnes neumím říct, zda to, co vytvořím je nebo není umění a obecně, co to vlastně umění je. Možná ale že ona neuchopitelnost ho definuje. Odmalička nejraději maluji, psaní se ve mně otevřelo až před několika lety, fotografie také.

Jaká byla tvá „umělcova cesta“, tedy Tvé začátky v oblasti tvorby, případně úspěchy, kterých si vážíš?

Jako malá jsem si kreslila pořád, utíkala jsem do svého světa, milovala jsem ilustrace v knihách. Reálný svět mě tížil a cítila jsem se v něm ztracená. Hledám-li počátek lásky k tvorbě, určitě jej naleznu někdy v mých pěti letech. Tehdy jsem se svým dědou (mimochodem velmi slušným nedělním malířem) kreslila obrázek s hradem, princem a princeznou. Ta vzpomínka je pro mě v souvislosti s tvoření klíčová. Určitě mi pomohla také různá setkávání – s panem Dimitrijem Kadrnožkou, k němuž jsem jeden čas chodila malovat do ateliéru, pobyt u malířky Bindi Harris v Anglii, kde jsem byla na aupair a nemohu nejmenovat setkávání s uskupením Otevřených a Umělcovu cestu Ivety Havlové, které mi přineslo kromě jiného přátelství a spolupráci s hudebním skladatelem Tomášem Prokopičem.

Tvorba je to, co jde se mnou životem v nějaké podobě, je to jako když si někdo píše deník – já kreslím nebo píšu. Často je pro mě terapií a čímsi, co mě vrací sem nebo v dobách trápení pomáhá uniknout někam dál a kousek z onoho jiného nabrat a přetvořit. K úspěchům – těžko říct, co je úspěch v tvorbě. Opravdovou radost mi přináší mimoděk vyslovená uznání a ocenění lidí, kteří se náhodou objeví na čteních nebo na výstavě. Těch skutečných čtenářů, posluchačů a diváků. Lidí, pro něž je moje tvorba zdrojem krásy, u psaní možná i odrazem sama sebe nebo odreagováním. Nemám velké ambice, ale radost samotnou považuji za úspěch.

Ve výtvarné tvorbě se věnuješ různým technikám, ráda měníš styly?

Já nad tím většinou nepřemýšlím. Neřeknu si - teď namaluju tohle a tohle a kterou techniku zvolím? Spíš mívám období využívání některých technik. Například na loňské výstavě Tokáni v Tiché kavárně jsem vystavovala pastelkové kresby, které vznikly v podstatě najednou.

Poezie? Tak by mohla znít celá otázka. Konkrétněji, co pro tebe znamená, kdo je Tvým oblíbeným autorem a proč?

Svoboda vyjadřování. Žádné mantinely, hranice. Tedy mluvíme-li o mé poezii. Radost, hravost, odkrývání. Ale také tajemství, protože význam básní se v čase mění. Rezonují ve mně verše Iriny Kolaříkové, které jsou pro mě svým originálním způsobem nádherně výtvarné. A za skvělého básníka považuji Petra Suchana – skrz na skrz, tělem i duší. On JE básník. Žensky blízká mi je i Yanna Ram. Radek Lehkoživ, David Pillow. Nedávno jsem objevila v pozůstalosti po druhém dědovi knihu od Ludvíka Aškenázy Černá bedýnka. Obsahuje básně k černobílým fotografiím z doby druhé světové války a ty jsou nesmírně lidsky trefné.

Když už jsme u literatury, která kniha Tě nejvíce ovlivnila, a ráda se k ní vracíš?

Nemyslím, že by nějaká taková konkrétní byla, ale pravdou je, že k psaní mě motivovaly fejetony od Roberta Fulghuma. Jsou lidské a vtipné a fejetony se dobře píší. Naproti tomu, myslím, že v divadelní hře Toaleťák je vliv pana Čapka patrný. V posledních letech čtu hodně, ale jde spíš o odbornou literaturu, knihy, které se týkají , psychologie nebo přírodních věd. Avšak čestné místo v knihovničce zabírá řada knih od mých přátel básníků a spisovatelů.

Jsi také autorkou tří divadelních her, můžeš nám je více přiblížit?

Čaj Rum Bum je legrace z prostředí čajokavárny určená pro malé divadlo. Myslím, že by bavil každého. Toaleťák je komedie prostoupená kritikou a ironizací společnosti, jak jsem ji tehdy vnímala. Hlavními postavami jsou hajzlbába a kamelotka a to, myslím, vypovídá mnohé.  Deník příteli je melodrama – bilance vážně nemocné ženy, která se formou deníku vypráví úseky ze svého života a ještě hledá to krásné. Myslím, že i přes svou náročnost je to to nejlepší, co se mi kdy podařilo napsat. Byla bych velmi ráda, kdyby někdo sebral odvahu a hru nastudoval.  

Napsala jsi též román „Miluji Tě, příteli“. Jedná se dívčí román nebo k této myšlence svádí jen název?

Dle mínění jedné čtenářky jde o milostný příběh české Bridget Johnes, legraci plnou nečekaných překvapení. „Miluji tě, příteli“ jsou opakující slova ze zápisků, které hrdinka objeví v druhé polovině románku.

Ve výčtu Tvého uměleckého zaměření chybí hudba, nicméně lze jen těžko uvěřit, že by tě neovlivnila. Jakou hudbu ráda posloucháš, která tě nabíjí nebo naopak uklidňuje nebo inspiruje? Hraješ na nějaký hudební nástroj?

Ne ne, měla jsem období hraní na klávesy a nahrála jsem pár skladbiček. Neznám noty, ale miluji hru na klavír, který i ráda poslouchám. Myslím, že se časem k tomu zase vrátím.

Spolupracuješ s literárním uskupením Otevření, mohla bys nám o této umělecké skupině povědět více?

Otevření založili nádherní lidé, kteří v té době především psali poezii. Chtěli se setkávat a sdílet svoji tvorbu, prezentovat ji na webu, společně vydali několik sbírek básní. Otevření je ze své podstaty otevřené pro všechny, kdo rád tvoří a rád si „hraje“. Každý druhý čtvrtek v měsíci pořádá Otevírání v pražském Prostě kafe literární pořad s hostem, pod taktovkou Marka Schejbala, všestranného kreativce a hlavní osobou uskupení (dnes spolku), a známého nejen básníka Davida Pillowa. Kromě zmíněné Iriny Kolaříkové a Petra Suchana, se z Otevřených doslova přerodila z básnířky do malířky Jana Gregorová, jejíž nádherné oduševnělé květiny, jak věřím, uvidí v blízké i čtenáři ArtPortu. Skvělí jsou také básníci Pavel Třešňák a Radka Košnarová. Otevření jsou pro mě především blízcí přátelé, se kterými mě až druhotně spojuje tvorba.

Jaké jsou Tvé nejbližší umělecké plány? Chystáš například vydání sbírky básní, nebo nějakou výstavu obrazů?

Vloni jsem si dopřála dvě výstavy, Naplňování (oleje) v kavárně U Božích mlýnů a Tokány (pastelky) v Tiché kavárně. Pro letošní říjen chystám malou, pravděpodobně květinovou, výstavu pro knihovnu ve Kbelích, v okrajové periférii Prahy, kde bydlím a kde je ještě stále blízko jak k polím, tak k městu. Až se k tomu odhodlám, ráda bych vybrala básně do sbírky srozumitelné pro právě „obyčejného“ člověka, který se čas od času objevuje na čteních a výstavách a bez nějž by tvorba nedávala smysl.

Člověk prožije spoustu dobrých i horších chvil, pokud je to však trochu možné, je dobré myslet pozitivně. Co si ty osobně v poslední době prožila pěkného, co tě pobavilo nebo jen potěšilo?

Právě teď (konec července 2017) mě potěšilo, že jsem dostala pohled z Turecka od jedné holčičky ze speciální školky, kde pracuji. Nebo mi nedávno řekl jeden chlapec z kroužku, který jsem vedla, že si přeje, abych pokračovala, protože je se mnou legrace. Před pár týdny moje děti s dětmi příbuzných usoudily, že je potřeba mě rozveselit. Houpaly mě na houpačce, krmily vším, co našly na zahradě, hladily po tváři a masírovaly chodidla. Takovou „lázeň“ bych klidně podstupovala každý den. A nedávno se mi podařilo vylovit z odpadkového koše mléčný špičák svého syna (ten jsem tam omylem vyhodila já) a zachránit tak jeho radost z návštěvy Zubničkové víly.

Obrazy Aleny Nezbedové si můžete prohlédnout nebo zakoupit zde:

Alena Nezbedová -obrazy

Velká cena ArtPorte

Literární soutěž o 3000 Kč a vydání e-knihy.

Jedná se o mimořádný literární experiment, kdy je jedním z porotců stroj, námi speciálně vyvinutý program:

Chief at Editor 2017 Professional

Kdo Váš text lépe ohodnotí, stroj, nebo člověk?

Vyzkoušejte to v naší literární soutěži.

Literární soutěž

Program Chief at Editor 2017 Professional (Windows verze) najdete zde:

Chief at Editor 2017 Professional

Starší a levnější webové verze tohoto programu , ale pouze pro jednorázové použití jsou k dispozici zde:

Chief ae Editor jednorázové použití